P r o t o k o l

národní přehlídky Divadlo jednoho herce

Memoriál Slávky Trčkové

11.-12.4.2015  Divadlo ŠUTR Kaznějov

 

 

Vyhlašovatel:  SČDO

Pořadatelé: SČDO zpč. oblast, Divadelní soubor Štace Kaznějov

 

Odborná porota:

Rudolf Felzmann – předseda poroty

František Hromada

Hana Šiková

Alena Křivancová – tajemnice poroty

 

Ředitelka přehlídky

Alena Svobodová

 

Program přehlídky

 

Sobota 11.4.

 

11:00       Slavnostní zahájení

11:10       Jiří Hlávka na motivy Viktora Dyka: Co vyprávěl Sepp Jörgen      

                DS VOJAN  Libice nad Cidlinou

 

13:00       rozborový seminář

 

16:00        Jan Kameníček: Kocourku milej, já pro tebe pláču                                     

                 Divadlo bez zákulisí  Sokolov

 

17:30        rozborový seminář                            

 

 

20:00       Marta Buchaca: Neříkej mi lásko

    Divadlo bez zákulisí Sokolovinspirativní představení

 

22:00       rozborový seminář

 

                                                                      

Neděle  12.4.

 

10:00     Vratislav Mikan: Perníková chaloupka aneb popletená pohádka

               M + M Hranice

 

11:15       rozborový seminář

12:00       slavnostní vyhodnocení a závěr přehlídky                           

                             

                          

 

Výsledky:

 

Ceny

 

Jiří Hlávka  (DS Vojan Libice nad Cidlinou) za inscenaci Co vyprávěl Sepp Jörgen      

 

Pavlína Šponiarová  (Divadlo bez zákulisí Sokolov) za herecký výkon v inscenaci Kocourku milej já pro tebe pláču

                      

 

 

D o p o r u č e n í

 

inscenaci Jiřího Hlávky na motivy Viktora Dyka: Co vyprávěl Sepp Jörgen  Divadelního souboru  VOJAN  Libice nad Cidlinou

 

doporučit programové radě  Jiráskova Hronova a Krakonošova divadelního podzimu 2015.

 

 

 

 

 

V Plzni dne 14.4.2015

 

 

 

Zapsala:

Alena Křivancová

tajemnice poroty

 

Jiří Hlávka: CO VYPRÁVĚL SEPP JÖRGEN

(na motivy novely Viktora Dyka Krysař)

 

            Jiří Hlávka (člen DS Vojan Libice nad Cidlinou) patří k nepřehlédnutelným osobnostem současného českého amatérského divadla. Je systematickým účastníkem přehlídek divadla jednoho herce a tato disciplína mu slouží k průrazné seberealizaci. Nastudování Dykovy slavné literární předlohy patří k jeho asi nejšťastnějším kreacím. Hlávka využil všech  zkušeností z předchozích svých inscenací a především šťastně si upravil původní text, který mu poskytuje prostor nejen k vnější exhibici, ale tentokrát plně slouží filozofickému smyslu všeobecně známému příběhu Krysaře.

            Herec i režisér v jedné osobě respektuje, že sice zdánlivě zůstává hrdinou tajemná postava Krysaře, ale vypravěčem je prostý rybář Sepp Jörgen, o němž obyvatelé zkaženého města Hammelnu tvrdí, že je pomalý v myšlení. Hlávka svého Seppa charakterizuje jednoduchými gesty a stále jakoby potlačovaným úsměvem, prozrazujícím zprvu radost z vyprávění příběhu, aby pak s nadhledem a lehkou ironií líčil nabubřelou samolibost měšťanů, avšak dominuje náznak údivu a lidského pochopení pro samotářství Krysaře i romantickou lásku měšťanské dívky Agnes. Dokáže přesvědčivě vyjádřit okouzlení mocí tajemného muže s píšťalou, aby pak se zdánlivou naivitou vylíčil nevěru Agnes i pokoření hrdého muže. Zatímco epizody lásky Agnes a Krysaře i její tragický konec jsou založeny na "zprostředkovaném vyprávění", pak setkání s Krysařem a hlavně scény s měšťany (truhlář a Krejčí) jsou ztvárňovány stylizovanou hereckou akcí, kdy charakteristika postav je založena na nejjednodušším kostýmním náznaku  (kápě Krysaře - ovšem jen v úvodu a závěru!), přičemž dvě čepice a židle slouží k předvedení dialogů měšťanů. K tomu jen lehká stylizace v řeči (spíše v rytmu než v intonaci) a jindy nepatrné gesto odkazující k místu, kde se pomyslný partner nachází. Střídmě se rovněž pracuje s reprodukovanou hudbou (sólová flétna), jež doprovází klíčové scény. Monology Seppa jsou zásadně řešeny jako "dialog" s publikem, proto pak citově silně vyznívá závěr s nalezením opuštěného nemluvněte, kdy Seep (narozdíl od Krysaře) nachází smysl v pokračování života.

            Celé představení je založeno na imaginaci, proto považujeme za nadbytečné, aby na oproštěné scéně (dva praktikáblové stupně s dvěma židlemi pro měšťany v hospodě, zadní černé výkryty s bílou linkou okolních hor) ještě byl poněkud nadbytečný obraz postavy krysaře, s nímž herec stejně nepracuje. Publikem bylo vyprávění Seppa Jörgena přijato velice vstřícně v soustředěné pozornosti. Práci Jiřího Hlávky můžeme cenit jako vyzrálé a kultivované herectví se vzácnou kvalitou jevištní řeči.  Dykovo básnické poselství o střetu romantizmu s realitou (jak také Krysař bývá vykládán) je srozumitelně vyjádřeno.

Za porotu: Rudolf Felzmann