Radnický dráček 2018

Ne každý rok je stejný a ne vždy se urodí, jak bychom si přáli. Někdo nestihne nazkoušet, co si předsevzal, jiný musí zkoušení a přípravu inscenace z různých interpersonálních důvodů posunout, někdo prostě jen odpočíval a sbíral dech pro další hru déle, než bylo záhodno, a pak jsou tu různé nemoci, zranění a nepříjemné rodinné události, čímž nechci na nikoho nic přivolávat. Suma sumárum, když se shora naznačených problémů sejde z vícero stran, výsledek je nabíledni. Květnová oblastní přehlídka Radnický dráček 2018 čítala pouze dvě soutěžní inscenace.

Nejprve jsme viděli začínající soubor VÝSKUM – Významnou SKUpinu UMělců z Plzně. Pravopisná chyba v názvu skupiny je pouze vtip, nicméně při prvním čtení to opravdu nepůsobí přitažlivě. O to sympatičtěji zapůsobilo, jejich představení Kam čerti nesmějí. Literární předloha inscenace je dílem Dominiky Karlové, jedné z členů skupiny. Postrádá sice základní stavební kameny dobrého dramatického díla, místy je i nelogická, přesto musíte konstatovat, že to není na prvotinu pokus marný, a že se v budoucnu můžeme dočkat díla výrazně lepšího. A podobně je to i se samotnou inscenací. Více nás osloví chuť a nadšení všech protagonistů než schopnosti režie a herců řešit dramatické situace, partneřit, dát inscenaci jednotný řád.

Histrio Plzeň je naopak už zaběhlý soubor, který se Radnického Dráčku zúčastňuje dosti často. I jejich inscenace pochází se souborové dílny. Martina Macáková napsala pro pět žen a jednoho muže jednoduchou pohádku se zpěvy Polívka se vaří. Čarodějnice Rozára v podání Ivany Malátové zapomněla většinu kouzel, nechce se jí strašit a tak se dala na loupežnické řemeslo. Ukradne Babce flašinet, o kterém ovšem neví, že je kouzelný a postupně prostřednictvím očarované houbovky, získá jako své služebníky dvě princezny a jednoho ztraceného prince. Zápletku nakonec vyřeší hodná a chytrá dívka Andělka, která nejen pomocí kouzla flašinetu zachrání prince, ale i zbylé princezny. Ale to je vše. Na konci není potrestáno zlo, neboť se dozvídáme, že vše byl jen Rozárčin sen.  Scénář představení je napsán poučeně, děj je přehledný, situace vystavěné. Z hlediska tematizování příběhu je ovšem potřeba domyslet hned v úvodu přesnější motivaci pro jednání Čarodějnice Rozáry, je to její sen či není, a s tím spojit konec hry, navýšit příběhovou linku Prince a Andělky o zviditelnění jejich milostného vztahu, a změnit chování Babky, tak aby mohla lépe plnit funkci „kouzelného dědečka“. Jinak představení potěšilo, neboť herci hrají i zpívají dobře, s energií bez zbytečného přehrávání.  

Tyto dvě soutěžní inscenace doplnili ještě další tři hosté, aby v rámci přehlídky mohly radnické děti vidět víc představení. Jejich výčet: Divadýlko Kuba Plzeň – Za každým rohem jeskyňka, Divadlo ŠUS Rokycany odehrálo dvě představení – Červená Karkulka, a Ulhaná princezna.

Organizačně proběhla přehlídka tradičně bez zaváhání, tudíž na jedničku. Tak snad za rok bude víc těch „kousků“ do soutěže.

Jaroslav Kodeš