Scénické čtení

 Scénické čtení je druh divadla, daný záměrným omezením vyjadřovacích prostředků.

Z hlediska scény je velice nenáročné, může to být holé pódium, stůl, židle, ale i kulisy, které se během celého představení nemění.

Hudba či zvukové efekty mají ve scénickém čtení podpůrný vliv - zdramatizují scénu či podbarví, navodí divákovi atmosféru.

Scénické čtení (v našem pojetí) by nemělo být performance, happening či chvilka poezie.

Jde jistě o obohacení kulturní scény.

 

........

Scénické čtení

Autor: Magdaléna Švancarová

Klíčová slova: čtení, četba, scénické čtení, předčítání

Synonyma: public reading, leseaufführung, lecture spectable

Související pojmy:

nadřazené: čtení, četba, předčítání, divadlo

podřazené: projekt LiSToVáNí

Obsah

 [skrýt] 

Charakteristika

V divadelní branži je pojmem scénické čtení označována buď čtená zkouška daného kusu nebo představení nové hry bez dekorace a kostýmů. Teatrologický slovník popisuje scénické čtení jako

  • minimalistickou formu zviditelnění literatury
  • druh divadla, daný záměrným omezením vyjadřovacích prostředků (způsob a míra prostorového vydělení čtoucích a naslouchajících ani jejich počet přitom nejsou podstatné)[1]

Scénické čtení je zvláštní druh recitace, zpravidla jde o interpretační divadlo. Zvláštním případem je autorské čtení, kde interpretem je sám autor textu, zpravidla neherec. Scénické čtení může mít i charakter seriálu, pokud se čte z téhož díla v pravidelných časových odstupech[2]

Prezentace literárního díla zrovna touto formou může mít různé důvody:

  • Provozně - ekonomické - jeho zpravidla prosté provedení není na náklady náročné
  • Umělecké
  • Politické - před cenzurou uspěje spíše než jiné divadelní formy[3]

Vizualizace a hudební doprovod

Míra vizualizace čteného textu není přesně určena. Herci nemusejí mít kostýmy a mohou jen stát a interpretovat text pouhým hlasem (tzn. využití pouze akustických vyjadřovacích prostředků, kterými jsou barva hlasu, intonace, melodie, dynamika a rytmus), a nebo naopak mohou využít i kostýmů, pohybu, gestikulace a mimiky (tedy vizuálních prostředků). Stejně tak pojetí scény se pohybuje na škále od té nejprostší, bez kulis či rekvizit přes využití např. stolu a židle až po kulisy, na něž jsme z divadel zvyklí. Ovšem v tomto případě zde rozdíl od klasického divadelního představení, co se týče scény, tkví v tom, že se kulisy nemění a tudíž netřeba využívat opony.

Dále se s oblibou využívají různé světelné a hudební efekty, jak můžeme vidět ve scénických čteních projektu Listování či Divadla U Stolu.[4]

Historie

Předčítání není v naší společnosti žádnou novinkou. Před rozmachem masmédií patřilo k běžnému rodinnému a vůbec společenskému životu. Zvláštní cenu mělo jistě ve společnostech, kde neuměl číst každý.

Scénické čtení v Evropě bylo častěji realizované už od 19.století. Jedním z realizátorů v následujícím století byl Karl Kraus, který pořádal předčítání a v letech 1913-1936 uvedl asi 700 těchto čtení z děl svých či děl jiných autorů.[5]

Ovšem i v druhé polovině 20. století, kdy rádio bylo běžnou záležitostí a i televize jí začínala být, našlo scénické čtení své místo ve společnosti. V době normalizace, jež proslula velkou cenzurou, se divadelníci často uchylovali právě ke scénickému čtení, díky jeho nenáročnosti na realizaci i podmínky. V nejhorším případě se hrálo u někoho v bytě.

Dnes

Dnes se se scénickým čtením můžeme setkat nejen v repertoáru divadel (např. brněnské Divadlo U Stolu), ale i v rámci projektu Listování, což je cyklus scénických čtení, který se tímto způsobem snaží seznamovat veřejnost se zajímavými a na trhu aktuálními knihami a tak podporovat čtenářství. Mnohokrát na představeních spolupracovali i samotní autoři daných děl.

Scénickým čtením se také dá velice pružně reagovat na aktuální dění. Dobrým příkladem je uvedení scénického čtení hry Václava Havla Odcházení Jihočeským divadlem 21.prosince 2011.[6]

Poznámky

  1. Skočit nahoru↑ PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla : teatrologický slovník. 1. vyd. Praha : Libri, 2004, ISBN 8072771949, s. 248.
  2. Skočit nahoru↑ PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla : teatrologický slovník. 1. vyd. Praha : Libri, 2004, ISBN 8072771949, s. 248.
  3. Skočit nahoru↑ PAVIS, Patrice. Divadelní slovník : [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha : Divadelní ústav, 2003. 493 s ISBN 8070081570.
  4. Skočit nahoru↑ PĚRŠALOVÁ, Lucie. Působení scénického čtení na čtenářství a prolínání literatury a divadla. Zaměřeno na projekt Listování. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011. 62 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Libor Vodička, Ph.D.
  5. Skočit nahoru↑ PĚRŠALOVÁ, Lucie. Působení scénického čtení na čtenářství a prolínání literatury a divadla. Zaměřeno na projekt Listování. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011. 62 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Libor Vodička, Ph.D.
  6. Skočit nahoru↑ KUCHTOVÁ, Pavla. Jihočeské divadlo uvedlo scénické čtení hry Václava Havla Odcházení. [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: https://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/jihoceske-divadlo-uvedlo-scenicke-cteni-hry-vaclava-havla-odchazeni--993643

 

 

Použité zdroje

PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla : teatrologický slovník. 1. vyd. Praha : Libri, 2004, ISBN 8072771949, s. 248.

PAVIS, Patrice. Divadelní slovník : [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha : Divadelní ústav, 2003. 493 s ISBN 8070081570.

PĚRŠALOVÁ, Lucie. Působení scénického čtení na čtenářství a prolínání literatury a divadla. Zaměřeno na projekt Listování. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011. 62 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Libor Vodička, Ph.D.

KUCHTOVÁ, Pavla. Jihočeské divadlo uvedlo scénické čtení hry Václava Havla Odcházení. [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: https://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/jihoceske-divadlo-uvedlo-scenicke-cteni-hry-vaclava-havla-odchazeni--993643