Závěrečné slovo předsedy poroty

Letošní ročník Třešťského divadelního jara přinesl celkem třináct soutěžních představení. Je to o dvě více, než v loňském roce. Přehlídka měla nejen vyšší počet, ale také vyšší kvalitu inscenací, což se ovšem netýká představení her pro děti. I mezi inscenacemi usilujícími o postup na Rakovnickou Popelku se však objevila velmi kvalitní předloha v případě Uhlířových a Svěrákových pohádek Budulínek a Červená Karkulka v provedení DS Hálek Nymburk. Toto představení mělo velmi kvalitní hudební složku, bohužel snaha o dodržení předem stanovené minutové stopáže a také snahao zábavnost v podobě hereckých skečů bez vztahu k tématu vedla k rozmělnění celku. Také výběrpředlohy Boženy Šimkové Krakonošův klobouk mohl v případě inscenace DS Tábor přinést větší úspěch při větší režijní invenci a vyrovnanosti herecké stránky. Pohádka Vodník Mařenka autorské dvojice Oubram-Novák patří vzhledem k předloze k tomu nejproblematičtějšímu, co se v oblasti her pro děti nabízí, podobně jako naprostá většina děl těchto autorů. Přesto se stále objevují pokusy o jejich inscenace. Nízká kvalita textu je ovšem té měř diskvalifikující. Hra Stvoření světa z pera Kateřiny Pokorné v provedení Spolku Kapota Tábor měla největší slabinu v důsledném vyhranění obsahu jednotlivých postav a jejich hereckém ztvárnění. Pohádka Michala Lukáče Čertův mlýn v provedení DS Ampulka Třebíč měla největší rezervy v textové předloze, představení samo však ukázalo nemalý potenciál souboru (což se ostatně týká všech zúčastněných souborů v rámci celé přehlídky).

Mezi dalšími inscenacemi převládly komedie, jak už to na ochotnických jevištích převážně bývá. Dvěma výjimkami byly hry Christophera Hamptona Nebe zpečné známosti v provedení DS Jiří Poděbrady z Poděbrad a Ham-let Kateřiny Pokorné, kterou nastudoval DS Voživot Vožice. V prvním případě diváci viděli velmi zdařilou režijně-scénografickou koncepci, celek měl však rezervy v herecké složce. Ve druhém případě se opět prokázala letitá zkušenost s úpravami předloh W. Shakespeara: není li taková snaha provázena jasným dramaturgickým záměrem s logickou vnitřní stavbou inscenace a vyzrálými hereckými výkony, je výsledek vždy problematický.

Zbývající komedie měly až na jednu výjimku dostatečnou textovou kvalitu, umožňující dosažení kvalitního představení ve všech komponentách inscenace.

Hra Reného Falleta Zelňačka v podání DS Žďár ze Žďáru nad Sázavou byla divadlem vysokých kvalit jak v režii, tak ve scénografii i v herecké složce. Otylku Jaromíra Břehového předvedli polenští ochotníci ze souboru Jiří Poděbradský, a při větší vyrovnanosti herců a větší důslednosti ve výkladu předlohy by byl úspěch zaručen. Domácí DS Karla Čapka Třešť si vybral hru Antonína Procházky S tvojí dcerou ne, a prokázal nemalé herecké schopnosti u většiny účinkujících. Také zde by při důslednější režii mohlo jít o výrazný jevištní počin. Kartářka Hynka Jurmana, se kterou ze Štěpánova nad Svratkou přijel DS Vofuk, byla ukázkou začátečnické práce ve všech komponentách inscenace i představení. Typické sousedské divadlo má však své vnitřní kvality, a ty soubor prokázal. Navíc každý začátečník se vzděláváním v oboru stává pokročilým, a chuť ke zdokonalování členové DS Vofuk ukázali v semináři s porotou. Hru francouzského autora Laurenta Baffieho Sex, čachry a kultura pro všechny předvedl DS Bezchibi Brtnice. Text přeložený do češtiny Jaromírem Janečkem, nechvalně známým překladatelem bulvárních komedií nevalné úrovně, má však potenciál mnohem vyšší, než se na první pohled zdá. Největší rezervy v tomto případě jsou v dramaturgii. Kdyby brtničtí nezůstali u prvního plánu a dohlédli do hloubi textu, nezaměřili se pouze na jeho zábavnou rovinu a dostatečně zdůraznili i autorovo varování před podvodnou manipulací, které se na divácích televize dopouštějí televizní tvůrci, kterým je jakákoliv morálka cizí, mohlo být toto představení vrcholem přehlídky. Podmínkouby samozřejmě bylo také důslednější propracování herecké stránky inscenace. I tak ale bylo toto představení tím nejlepším, co jsme zatím v Třešti od DS Bezchibi Brtnice viděli. Poslední soutěžní inscenací byla hra Jaromíra Břehového Sborovna v podání členů Divadelního spolku Žďár ze Žďáru nad Sázavou. Slabiny textu však nedokázala vynahradit ani dobrá scénografická, režijní i herecká práce.

Ambice Třešťského divadelního jara jsou vskutku vysoké, žádná jiná postupová přehlídka v České republice není tak rozsáhlá jak časově, tak počtem inscenací, i nabídkou soutěžících na všechny tři národní přehlídky, ve kterých mezi sebou dospělí ochotníci soutěží o titul nejlepší inscenace roku. A tak lze jen poděkovat organizátorům za to, že tak rozsáhlou přehlídku dělají na tak vysoké organizační úrovni, městu Třešť a ostatním, kteří toto setkání ochotníků podporují, divákům, kteří navštěvují jednotlivá představení v tak vysokém počtu, jako nikde jinde, divadelníkům, kteří ukázkami výsledků své práce dělají radost nejen sobě, ale hlavně všem, kteří se na ně přijdou podívat. Třešťské divadelní jaro 2015 skončilo, nashledanou na TDJ 2016.

Ladislav Vrchovský