Zpráva poroty ŽDL 2016

ŽLUTICKÉ DIVADELNÍ LÉTO

Západočeská oblastní přehlídka venkovských ochotnických souborů

Žlutice 27. - 29. května 2016

Zpráva poroty

 

Letošní ročník přehlídky měl komorní ráz. Jako soutěžní byla uvedena pouze tři představení v podání tří souborů. Program byl doplněn dvěma nesoutěžními představeními pro dětské publikum.

Přehlídku sledovala porota ve složení Máša Caltová, Rudolf Felzmann (předseda poroty), František Hromada. Každému soutěžnímu představení byl věnován rozborový seminář, kterého se vedle hrajícího souboru zúčastnili a mohli se aktivně podílet i členové ostatních souborů a případní další hosté.

Recenze soutěžních představení jsou v pořadí, jak byla hrána:

 

Divadelní soubor ŽLUTIČAN, Žlutice

Pavel Trtílek, Jan Krupa: Můj krásný svět

Hru si soubor vybral především pro nepočetné obsazení (3 ženy+1 muž), k němuž měl typově vhodné představitelky hlavních ženských rolí. Výběr ovlivnila i snaha uvést komediální titul, který byl režijně uchopen jako lineárně se rozvíjející pásmo drobných epizod při návštěvě dvou penzistek u přítelkyně stejného věku. Ta jim postupně předvádí drobné a víceméně nesmyslné nákupy předmětů do domácnosti, což ovšem pro ni znamená totální zadlužení, až k ní přijde exekutor. Text vpodstatě nemá zápletku a jediným dramatickým okamžikem by snad mohl být vstup exekutora. Žel i to proběhne jen jako jedna z epizod, po níž záhy návštěva končí a s ní i představení. Text sám o sobě nenabízí vývoj postav, odhalování charakterů či gradaci děje. Výbornému hereckému obsazení tak nezbylo nic jiného, než vkusně a s jemným humorem uplatňovat drobné nápady. Obecenstvo však "obrázek ze života důchodkyň (babince)" přijímalo se vstřícností.

 

Divadelní soubor KOLOFANTÍ, Koloveč

Martin Volf: Srovnej mu tu čepici

Kolovečský soubor nebyl nováčkem přehlídky. K jeho pozoruhodným kladům patří především autorské zázemí v Martinu Volfovi. Doposud jsme viděli početný a herecky značně silně vybavený soubor, který oddaně slouží svému autoru i režisérovi v komediích. Nově se ovšem setkal s nezvyklým textem. Předchozí humorné až groteskní příběhy tentokrát nahradila téměř psychologická hra s prvky černého humoru o problému manželství, kde věkový rozdíl ženy a staršího muže se stává středobodem zápletky o manželské nevěře, ztrátě iluzí, ale také síle v hledání jistot. Nutno podotknout, že text je zatím vrcholem autorské tvorby M. Volfa a je vpodstatě srovnatelný s oficiální současnou českou dramatikou. Avšak "autorské" vidění vlastně omezuje následnou režijní práci s herci (autor leccos ví, ale režisér to nedokáže interpretovat). Zaujme důsledné řešení v kostýmech (střídaní ročních období), ale chybí přesnější individuální charakteristika postav, které se setkávají v obývacím pokoji plném nábytku. Někdy nefungují pointy, důležité se odhrává v zadním plánu (za stolem), protagonista – otec před penzí – je příliš pasivním, takže není pravděpodobné drastické řešení v samotném závěru. Přes dílčí výhrady se jedná o inscenaci, která publikum oslovuje a herci obětavě slouží solidnímu textu.

 

Divadelní soubor při MKZ Horšovský Týn

Václav Kuneš/Vladimír Zajíc: Touché

Vladimír Zajíc: Vlčpanna

Soubor z Horšovského Týnu spojil do jednoho večera dva tituly, které spolu myšlenkově nesouvisí a spíše je spojuje stopáž, která ve výsledku dává čas regulérního představení. Václav Kuneš napsal zajímavou povídku o intrikách na carském dvoře kolem vyprovokovaného souboje básníka Puškina. Hlavní postava – Touché, jeden z účastníků intrik a afér u dvora – vypráví svůj příběh (z prózy do monodramatu převedl V. Zajíc), přičemž cca dvacetiminutový monolog dává příležitost k proměnám v postupném odhalování motivů lidského jednání. Vzhledem k tomu, že pro onemocnění autora povídky se role ujal mladší člen souboru s omezeným zkouškovým časem, i přes obdiv ke zvládnutí několika rovin pohledů na události, je ještě patrná přilišná závislost na interpretci textu. Jednotlivé části vyprávění nejsou propojeny do jednolitého proudu jednání protagonisty v důvěrné zpovědi. I tak se jednalo o inspirativní herecký výkon.

Vlčpanna je autorským textem Vladimíra Zajíce, spojujícím několik témat. Vedle konkrétních informací o postavách a jejich osobním zázemí se také ocitáme ve světě imaginace (hledání stop prapředků v dnešních lidech), absolvujeme exkurzi do vemi dávné minulosti (cca 6. století n.l.) se setkáním s prapraprapříbuznými mladého děvčete, což nastoluje daší téma o hledání vlastní identity člověka. Vše pak končí drobnou kuriozitou, kdy archeologové na raně středověkém předmětu najdou při vykopávkách ozdobu z 21. století. K vyjádření této myšlenkové mnohovrstevnatosti je použita řada divadelních prostředků: Od realistického herectví ke stylizovaným až mysterijním scénám. Využití zástupných loutek v různém provedení (archetypální mýtické postavy, marionety připomínající divadélko z konce 19. století), prolínajících do pohybových kreací živých herců v popisných kostýmech. Tato mnohovrstevnatost ovšem omezuje soustředění na výpověď, která ve své složitosti může vyznít i rozpačitě. Spor můžeme vést, zda se jedná o výpověď filozofickou či sociálně-psychologickou, či dokonce jestli se nejedná o autorskou šifru s dávkou ironie. Představení je pro diváka náročné, ale mnohé zastírá proměnlivost použitých inscenačních prostředků, až se vnucuje podezření, zda myšlenku nezahlcuje množství režijních či výtvarných nápadů.

 

Vzhledem k malému počtu uvedených inscenací, porota neurčovala nominaci na národní přehlídku. V kontextu s trendy národní přehlídky rovněž ani jedna ze tří inscenací nepřekračovala solidní průměr, který by opravňoval k doporučení. Přesto nutno podotknout, že celkový dojem svědčí o upřímné snaze hrát poctivé amatérské divadlo na venkovských jevištích.

Monodrama "Touché" (v obsazení Jana Večeři) nominuje porota na národní přehlídku divadla jednoho herce (Kaznějov 2017).

 

Za porotu: Rudolf Felzmann